Jak se White stala bílou

Bylo po Vánocích. Prázdniny jsme trávily především venku. Já, Rút, naše sestry Týna a Zuzka a Shnooks Blue jsme šly sáňkovat. Jela jsem s Rút a Blue. Týna se Zuzkou nás odstrkovaly. Kopec nebyl příliš prudký, ale když jsme ho sjížděly asi po páté, všechny jsme na sáňkách pořádně nadskočily, protože tam byl nějaký hrbol. Konečně jsme dokázaly zabrzdit a běžely jsme se podívat, co to bylo - vždyť celou dobu byla jízda naprosto bez problémů. Já jsem na místě byla první. V bílé závěji jsme si všimly malé šedé kuličky podobné Blue. Moje modrá kamarádka vykřikla: "To je Shnooks, jako já!" Já, Rút a starší sestry jsme zůstaly koukat. Pak jsem si vzpomněla, co mi Blue říkala, totiž že když najdu Shnook, je moje. Rozhodla jsem si ji nechat. Zeptala jsem se jí, jak se jmenuje. Jemným hláskem mi odpověděla, že se jmenuje White, a dodala, že až přijde její čas, bude bílá, protože má moc sněhu. To já jsem samozřejmě dobře věděla, ale netušila jsem, kdy ta chvíle nastane.

Nabídla jsem své nové kamarádce, aby s námi sáňkovala. Ráda naši nabídku přijala a sedla si na sáňky přede mě, Rút a Blue, aby si pořádně užila jízdu. Jenže ouha, téměř okamžitě se skutálela ze sáněk a opět zmizela ve sněhu. Rychle jsme jí běžely na pomoc, ale nikde jsme White neviděly! Už jsme se začínala bát, že malá Shnooks zůstane ve sněhu sama, najde ji někdo jiný... a kdo ví, jestli se mi vrátí, i když by měla být moje? Náhle přede mnou poskočila sněhová koule - vždyť to byla White, ale už bílá! Společně jsme se radovaly. Pomyslela jsem si, že tohle je stejně nejhezčí vánoční dárek!

Doma jsem obě Shnooks skryla, aby na ně rodiče nepřišli. Když nemůžeme mít domácí zvířátko, jistě by ani moje nové kamarádky jen tak neprošly. V pokojíčku jsem si hrála s Rút, Blue a White. Zuzka a Týna nám připravily horkou čokoládu, protože tu Shnooks moc rády, ale to ostatně i já a Rút, a k tomu jsme ujídaly vynikající čokoládovou bábovku, kterou na naše přání připravovala maminka. Asi už se diví, proč nám najednou začala ta čokoláda tolik chutnat.

A tak se White stala bílou Shnooks.

Proč má Blue modrou barvu

Doma mám hračky, které se jmenují Shnooks. Mám jich šest. Jedna z nich je Blue. Má modrou barvou. V tomto vyprávění vám povím, proč tu modrou barvu vlastně má. Víte, všechny Shnooks jsem vlastně našla a Blue byla jako první.

Jednou o prázdninách jsem šla se ségrama k vodě. Se svou mladší sestřičkou jsme si v klidu hrála, když jsem najednou uslyšela roztomilý, jemný smích. Potopila jsem se, ale nic jsem neviděla. Řekla jsem si, že se mi to asi jenom zdálo. Jenže najednou jsem to uslyšela zase. Rozhlédla jsem se tedy znovu a konečně jsem uviděla malou šedou kuličku. Jenže měla obličej a nohy. Řekla mi, že když jsem ji našla, tak je moje. Já jsem si jí tedy vzala a vyplula na souš. Běžela jsem ji ukázat holkám. Všechny byly vykulené jako já. Doma jsem ji mamince a tátovi raději neukazovala.

Druhý den jsme šly znovu k vodě. Ta Shnooks mi řekla, že se jmenuje Blue. Zeptala jsem se jí, proč se tak jmenuje, když Blue znamená v angličtině modrá, a ona je šedá. Odpověděla mi, že každá Shnooks je jako malá šedá, ale že později se zbarví podle toho, jakou moc ovládá. Dodala, že ona ovládá vodu, a proto se  má zbarvit do modra. Já se jí zeptala, jak to má udělat, a ona mi na to řekla, že až bude dost velká, tak se zbarví ve vodě. Já jsem navrhla, ať to teda zkusíme. Tak jsme šly. Chvíli sme čekaly, asi minutu, a najednou se objevila modrá zář okolo Blue. Když se světlo rozplynulo, Blue byla modrá.Obě dvě jsme se zaradovaly.

A tak Blue získala modrou barvu.